Formy spoluvlastnictví

• Bezpodílové spoluvlastnictví – všechny strany jsou vlastníky celého majetku. V českém právu tento druh odpovídá společnému jmění manželů. Podílové spoluvlastnictví – každý spoluvlastník má v majetku určený podíl.
• Podílové spoluvlastnictví – každý spoluvlastník má v majetku určený podíl.

Podílové spoluvlastnictví je možné dále členit na:

•  Reálné spoluvlastnictví – každý spoluvlastník má jasně definovanou část, na kterou se vztahuje jeho vlastnické právo. V českém právu tento koncept neexistuje.
• Ideální spoluvlastnictví – žádný z vlastníků nevlastní specifickou část majetku. Každý má právo na celý majetek, ale zároveň je omezen právy ostatních spoluvlastníků.
  

Základní právní úprava v občanském zákoníku pracuje s konceptem ideálního podílového spoluvlastnictví. Každý z vlastníků má právo na celý majetek a může požadovat vyúčtování jeho správy, stejně jako podíl na užitcích a plodech.

Speciální formou je bytové spoluvlastnictví, kde vlastníci bytových jednotek jsou současně spoluvlastníky nemovitosti. Mají právo užívat a upravovat svůj byt, ale nesmí omezovat práva ostatních bytových vlastníků ani poškozovat společné části nemovitosti.

Dalším typem je přídatné spoluvlastnictví, které spočívá v tom, že několik osob vlastní samostatně věci tvořící funkční celek. Příkladem mohou být zahrádky v kolonii, chatky v osadě apod. V rámci přídatného spoluvlastnictví mohou existovat věci sloužící všem vlastníkům jednotlivých věcí, například parkoviště, vodovodní přípojka, příjezdová cesta.