Úpadek dlužníka a insolvenční řízení

Jistě, objevit se mohou situace, kdy dlužník narazí na objektivní neschopnost řádně a v plné míře splácet své závazky vůči širšímu spektru věřitelů.

Tito dlužníci jsou v právním jazyce označováni jako jedinci v úpadku, což je v běžném vyjadřování rovnocenné s termínem osobní bankrot. Může jít buď o stav, kdy dlužník čelí více než jednomu věřiteli, kterému dluží po termínu splatnosti (tzn. platební neschopnost), nebo o situaci, kdy je dlužníkův dluh vyšší než jeho majetek (předlužení). Pokud se dlužník nachází v jedné z těchto dvou situací, může (v některých případech dokonce musí) podat insolvenční návrh (prohlášení osobního bankrotu).

S podáním insolvenčního návrhu se odstartuje insolvenční řízení, jehož posláním je kolektivně řešit vzniklou situaci dlužníka. Tato situace se řeší mezi dlužníkem, všemi věřiteli, soudem a zpravidla také insolvenčním správcem, a to s cílem dosáhnout co největšího uspokojení všech věřitelů.

V rámci insolvence je však klíčové si uvědomit, že jakékoli informace o probíhajícím insolvenčním řízení vůči dlužníkovi, včetně celé jeho procedury, jsou veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. Podání insolvenčního návrhu tak může, ať už záměrně nebo nezáměrně, vyvolat řadu nepříjemností, jako je například ztráta obchodních partnerů.