Úprava styku rodiče s dítětem
Roli obou rodičů, matky i otce, nelze v životě dítěte podceňovat. Toto platí bez ohledu na jejich soužití
či rozdělení. Oba mají nejen stejná práva, ale i povinnosti vůči svému nezletilému potomkovi a měli by
se tedy rovným dílem podílet na jeho výchově a péči. Avšak, nastávají situace, kdy jeden z rodičů může
druhému omezit styk s dítětem, i přes opačné rozhodnutí soudu. Co v případě, když soud ještě nerozhodl
o péči? Má otec právo setkat se se svými dětmi?
Úprava styku rodiče s nezletilým dítětem je proces, kterým se reguluje a organizuje pravidelný a zdravý
kontakt mezi rodičem a jeho nezletilým dítětem, zejména v situacích, kdy rodiče žijí odděleně, nebo došlo
k rozvodu. Cílem je zajistit, aby dítě mělo možnost udržovat vztahy s oběma rodiči, což je považováno
za důležité pro jeho psychický a emocionální vývoj. Úprava styku zahrnuje stanovení frekvence, doby trvání
a podmínek, za kterých mohou tyto kontakty probíhat, aby byly v nejlepším zájmu dítěte. Může také zahrnovat
specifické dohody o svátcích, prázdninách a jiných významných událostech v životě dítěte.
Pokud by matka dlouhodobě a bezdůvodně omezila otci styk s dítětem, má soud možnost své rozhodnutí revidovat
a svěřit dítě otci. V některých případech může být styk otce s dítětem omezen z objektivních důvodů, jako
je například onemocnění dítěte. V takových situacích matka neporuší svou povinnost, pokud dítě otci nepředá.
Každá situace je však hodnocena individuálně.
Jak je to v případě, když dítě samo nechce navštívit druhého rodiče? Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl,
že pokud je dítě dostatečně vyspělé, jeho vůle by měla být respektována. Matka by neměla dítě od setkání
s otcem odrazovat, ale měla by naopak podporovat spolupráci s druhým rodičem.
Pokud soud ještě nerozhodl o styku s dítětem, je na rodičích, aby se sami dohodli na formě péče. Pokud
je otcovi znemožněn styk s dětmi, může podat návrh na předběžné opatření. Soud rozhoduje o tomto návrhu
do sedmi dnů bez nutnosti provádět dokazování. Toto krátkodobé opatření může ovlivnit emocionální stav
dítěte a následná rozhodnutí soudu, proto je vždy lepší dosáhnout vzájemné dohody.